it

Tak, jo. Napíšu blogpost. Můj první. Je to trochu úlet… Vlastně psaní nemám rád, ale zkusit by se mělo všechno…

Musí to být něco super. Určitě musí, jinak budu za blbce…. ale co když nebude? Co když to nedokážu? Co když to podělám, jako tenkrát ve škole při slohu? Co když mě pak za to sejmou jako tenkrát úča Blahnová?!

Snad každy zná knihu „TO“. I ten, kdo ji nečetl. Je skvěle napsaná a hlavně úžasně trefná. „TO“ je strach ze svého strachu, jeho zhmotnění. Vypůjčím si od pana Kinga tento nápad. TO mě totiž pronásleduje při zadávání a vyhodnocování kreativní práce. Tady totiž poměrně často na TO narazíte taky a je skoro stejně děsivé, jako klaun Pennywise.

TO je totiž zadavatelovo univerzální zaklínadlo. Pod TO se dá skoro všechno schovat. A TO taky dokáže dobře zakrýt, o co jde. TO umí odvést pozornost jinam. Tam, kde se TU vyhýbáme. TO nahradí vysvětlení, nebo popis, který je potřeba, aby bylo vyjádření relevantní. Vysvětlením TO se ale málokdo ve výsledku zabývá.

Nejčastější druhy TO:

1. Já myslím, že TO není ono. Já jsem si TO představoval jinak.

2. Takhle TO dělá konkurence.

3. Jinde nám TO udělají levněji.

Umění zadávat práci se dá poměrně podrobně pitvat, dlouho studovat a v praxi neustále vylepšovat. Je to nekonečný příběh. Kdo říká, že ho ovládá je dost nebezpečný zadavatel. Pomíjí, že jde o napojení mezi lidmi. Zadávání se strašně podceňuje.

U bodu 1. máme totiž málokdy nějaké parametry onoho TO. Většinou dostane agentura snůšku nic neříkajících vět, které obsahují slova jako: koncepce, moderní, prémiový, atd… ale srozumitelné zadání chybí. Ne, že by zadavatel nevěděl. I to se stává, ale pak to většinou i řekne. Tohle se děje ve chvíli, kdy se bojí. Bojí se šéfa, akcionářů, centrály. Bojí se, že jeho představa se jim nebude líbit. Pochopitelně, protože on nezná tu jejich. V tu chvíli TO nikdy není a nemůže být “ TO ono”. A zase vyhrálo TO!

U bodu 2. je tomu podobně. Stalo se mi to zrovna včera. Přišel mi mail s ukázkou obalů konkurence jako vyjádření k našim návrhům. Bylo v něm vidět několik přeposlání po firmě mezi různými lidmi, vždy jen se slovy:  “takto TO dělá konkurence”. Nebo. “TO mám z terénu”. Nebo dokonalé kamuflované TO – FYI.

Čekali byste nějaké zhodnocení. Vymezení se. Názor. Je to jako ano nebo ne. Tohle se mi líbí, jak to dělá ta konkurence, nebo naopak nelíbí. Chceme jet s proudem, když funguje a nemá cenu něco měnit, vymýšlet vymyšlené. Nebo naopak: tudy ne. Musíme se vymezit. Být jiní, vyčnívat z řady. Jenže o lidi s názorem je nouze.

A poslední, třetí TO je o penězích. “Konkurenční dodavatel nám TO udělá levněji než vy.” Ale co je to TO? Co všechno do TOho patří? Strategie, myšlenka, vizuál, média? Dodá Vám běžné TO, nebo TO zírající na Vás z kanálu, když se Vám do něj zakutálí hračka?

Respektuju, že pokud je člověk odborník např. na prodej aut, asi není odborník na propagaci, ale tohle už je o selském rozumu. A pokud neřeknu co v tom TO všechno je a má být, nemá TO žádnou vypovídající hodnotu a nemá smysl na TOm dělat.

Takže hackeři, pozor na TO. Jak TO uslyšíte, tak ho hned vytáhněte z díry na světlo. Pořádně ho prozkoumejte a hlavně popište. Uvidíte, jak pak TO pomůže vám, i klientovi.