Krátce poté, co jsem se vzdal pohodlí ve vedení mediální agentury a rozhodl se vydat na břeh vlastního podnikání jsem se otevřel všemu poznání. Hltal jsem po nocích různé přednášky na Youtube a jen tak se tím bavil. Mám rád videa o přístupech k inovacím, jak se dělají start-upy: „Co v žádném případě nedělat, pokud chcete zakládat firmu. Příběhy lidí, kteří se vypracovali z podnikatelského dna. Videa o nových objevech ve vědě. Přednášky teoretických fyziků.“, a podobně. Dlouhodobě sleduju TED talks. Dělám si často poznámky do telefonu, abych se k tomu zajímavému mohl někdy vrátit.

Jednoho dne (12.2. podle poznámek) jsem narazil na zajímavý TED talk Mitche Altmana. https://www.youtube.com/watch?v=WkiX7R1-kaY Mitch je hacker. Založil hackerspace v San Franciscu. Je to šedesátník s červeně nabarvenou polovinou vlasové pokrývky a jinak trochu ošuntělým vzezřením. Jeho talk rozhodně není z těch nejsledovanějších. Na první pohled byste od něj moc nečekali. Jeho projev byl nervózní, ale vyzařoval entuziazmem a energií, díky níž mu leckdo promíjel jeho alternativní zevnějšek a styl prezentace. Vysvětloval, co přesně znamená hacking. Hackovat můžete úplně všechno, počínaje technologií, konče uměním, jedná se o zlepšování věcí. Vyvinul ovladač, který umí vypnout jakoukoliv televizi na veřejných místech. Štvalo ho to, že lidi místo toho, aby spolu komunikovali, zírají na obrazovky. Prodal jich 500 tisíc. Hackerspacy jako ten jeho jsou místa, kde se sdružují hackeři různých profesí a dovedností, aby přispěli k lepší komunitě. Na světě jich za posledních sedm let vyrostlo více než 1400 a u nás jsou také dva. Jsou to open-source centra inovace, kde se sdílejí myšlenky a realizují ambiciózní inovační projekty, některé z nichž mají globální dopady.

Pochopil jsem, že je mi hackerská filozofie blízká, a že jestli mám něco hacknout, tak je to problém nefungující reklamy v Čechách.

Toužil jsem najít funkční model, jak stavět reklamní koncept, jak pojmout reklamní message tak, aby mu zákazník věřil. Současně, aby reklama byla použitá, jako prostředek, který přispívá k blahu společnosti. Byla to odvážná myšlenka. Jednak jsem známý jako „mediář“, navíc ta ambice založit byznys postavený na jakési antitezi reklamy. A ještě to celé pojmout jako open-source hnutí, to už je v podstatě šílenství. Tak jsem se do toho pustil.

Za několik týdnů jsem vytvořil základní kontury filozofie tvorby kreativních konceptů. Vyvěralo to ze spontánních pocitů a mé oblíbené výzkumné metody – pozorování. S pocitem hackera a naivitou kreativního mláděte jsem šel svou myšlenku podrobit zkoušce. Oslovil jsem se svým nápadem tým kreativců s dlouholetou zkušeností a jsou pod křídly mého dobrého přítele a současně společníka v jiné firmě.  Odvyprávěl jsem svůj záměr a čekal na popravu. Byl jsem připravený na potupu, výsměch a poučení. Přišel ale pravý opak: „Dobrý, kdy si to vyzkoušíme? Jak přesvědčíš klienty? To by nás bavilo, ale nikdo to tady zatím nedělá.“ Povzbudilo mě to k dalšímu vývoji a týmu, alespoň podle jejich slov, to dalo novou naději na smysluplnou práci. Začal se se mě stávat kreativec.